Indonésie

Jelikož se mi naskytlo časové vákuum během dobrovolničení v Melace, tento čas vyplním smolením. Smolit budu o Indonésii.

Z Austrálie jsme se přesunuli do Indonésie. Na začátku australské zimy utíkalo hodně lidí do tepla, a tak byly letenky velmi výhodné. Letěli jsme na Bali. Původně jsem tam vůbec nechtěl, protože zrovna neprahnu po turistických místech, ale cena byla rozhodující.

A tak jsme se ocitli na Bali. Letiště v Denpasaru je pěkné a moderní, všechno frčí jak na drátkách. Češi patří mezi státy bez vízové povinnosti. Razítko se uděluje zadarmo na 30 dní. Pokud chcete pobýt v Indonesii déle, musí se tato skutečnost nahlásit předem. Délka pobytu skočí na krásných 60 dní. Jenže to má pár háčků. Víza už nejsou zadarmo, musíte navštívit úřad cca 3x a vyřízení víz trvá cca týden.

Austrálie

Do Austrálie jsme se dostali z Nového Zélandu, kde nám už odpočítávali poslední hodiny vízového pobytu. Pro přesun nám bohužel padlo nejhorší datum, a to Velikonoce. Letenky byly dvakrát dražší, jako obvykle. Původně jsme plánovali letět do Sydney, Melbourne, nebo Adelaide... ale nakonec vyhrál Gold Coast -> nejlevnější letenky z nejdražších. I tak jsme dali kolem 250 NZD za osobu.

Během plánování co a jak jsme si založili účet na Workaway, je to databáze s různými organickými, stavebními či pomocnými projekty. Na NZ jsme frčeli Wwoofing, což je to samý. Prostě a jednoduše, představ si, že pomáháš babičce nebo dědovi na zahradě, s opravou plotu, s malováním pokojů, úklidem..., a za to dostaneš najíst, napít a postel k tomu. Je to výměna a vzájemné obohacení. Pro nás to bylo ušetření nákladů a hlavně poznání místních lidí.

Práce na kiwi

Práce u Jeffa byla, a v současnosti ještě je, nejlepší zážitek na NZ. Opravdu to můžu říct, že je tu zážitek pracovat. První dny jsme byli jak v Jiříkově vidění, pracovalo se pomalu, na kvalitu, na pohodu. Přístup k zaměstnancům neuvěřitelný. Jeff má svoje vlastní sady se zeleným a zlatým kiwi, pět stálých zaměstnanců a sem tam zahraniční pracovníky, hlavně z ČR.

Mapa

Práce Nový Zéland 2016/2017

Před pár dny jsem obvolal babičky a tetičky. Moc často jim nevolám, ale jednou za půl roku si to zaslouží. Je to vzpruha pro ně, ale taky pro mě. Teta Vlaďka se zeptala, zda bych ji nemohl sepsat pár řádků. Hlavně co jsem tady dělal za práce a co to obnáší. A když bych byl v tom psaní, tak bych to mohl dát i na internet. Prý by si to přečetli i další...