Ubytování přímo na sadu v pěkným domku, kde je kuchyň, tři ložnice a obyvák. Ideálka na bydlení a i trošku lepší sociální žití. Obzvláště behem deštivých dnů, kdy se nepracuje.
Pracoval jsem v tomto odvětví téměř celou sezónu, kromě zimy. Stále přemýšlím, jak bych práci na kiwi pojal. Takže bych začal postupně, co jsem vše u Jeffa na sadech dělal. Začnu nejdřív tím, že Jeff pěstuje organické kiwi, žádné chemické přípravky. Vše dle norem a s láskou.
Jeden blok sadu je většinou o velikosti kolem jednoho hektaru. Kiwi roste na konstrukci, která je podepřena sloupy, každý sloup je od sebe cca 3 metry. Tím vzniká krásná čtvercová síť s kiwi. U každého sloupu je nasazena rostlina kiwi, buď samce, nebo samice.
U Jeffa jsem začal pracovat na jaře, během květu kiwi. Všechny odrůdy kiwi potřebují na opylení samce, rostliny nejsou samosprašné. O to horší je, že na NZ je velice málo opylovačů (rozuměj bombardérů, včel, vos a jiných hmyzáků), proto je potřeba dovézt úly se včelami přímo na sad. Jeff si jich pronajímá hned několik desítek a platí za ně docela solidní pálku. Květy kiwi nemají nektar, mají jen pyl, proto z kiwi nikdy neokoštujete med – aspoň tak mi to bylo řečeno.
Doba květu u samic kiwi je velice dlouhá, někdy i měsíc a víc. Proto je nutné, aby i samci kvetli co nejdéle. Jeff má na sadech hned několik druhů samců, kteří kvetou v překryvech po celou dobu květu samic. Dokonce si pojmenoval svoji vlastní varietu Snow Ball, která kvete po celou dobu květu samic.
Plody kiwi plodí pouze samice, samci jsou jen na opylení. Samec je většinou nasazen/naroubován na podnož, každou třetí rostlinu v každé druhé řadě. Ale každý sad se liší, vše se stále zkouší a zdokonaluje. Je to velká věda.
Aby toho nebylo málo, je mnoho druhů kiwi. Nám z obchodů známé zelené kiwi, pěkně chlupaté, sem tam kyselé. Pak je zlaté kiwi, krásně veliké jako husí vajíčko, kulaté a hladké. Jeff tu má i křížence těchto dvou, s názvem G14. Je to kiwi s chlupatou šlupkou, ale uvnitř je sladké jako zlaté kiwi. A na závěr má Jeff čerstvě naroubovanou červenou varietu kiwi. Vypadá jako zlaté kiwi, jen dužinu má mít celou červenou.
A do toho tu jsou nemoci. Kiwi trpí bakteriální infekcí PSA, které je přenášeno nejvíce na jaře během vlhka. Z různých ran na kůře, větvičkách. Nemoc se projevuje odumíráním a zasycháváním listů a větví. Poté celé rostliny. Bojuje se proti tomu postřikem z mědi.
Další nemoc je houbovitá, která napadá kořenový bal. Houba vyžírá živé lýko, díky tomu není vyživována rostlina a ta začíná usychat. Proti této nemoci se bojuje obkopáním kořenů, kdy kolem kořenového balu je velká díra. Postižená místa se vyškrabávají až na tvrdé dřevo a opět se postříká měďnatým roztokem.
Rok na sadu
Většinu práce jsem vykonával na zeleném kiwi, pokud to bude jinak, upozorním na to.
Na jaře se protrhávají květy kiwi, tři květy na jednu šťopku, z nichž dva boční květy jdou pryč a zůstává jen jeden největší. Jak květy odkvétají, pokračuje se takto s malými kiwouši. Vždy se muselo kontrolovat, zda je kiwi krásně kulaté. Zůstat nesměly žádné placaté, či hrbaté plody.
Sady jsou obrovské, takže práce bylo spousta. Vždy když bylo po dešti, či ráno rosa, museli jsme si mezi rostlinami dezinfikovat ruce měďnatým roztokem, kvůli zamezení přenosu nemoci PSA.
Po protrhání pokračoval tipping samic. Každý nový šlahoun vyrůstající z hlavního kmene musel být zamáčknut na konci výhonu, aby se zamezilo dalšímu růstu. Tím se také zajistí krásný nový šlahoun na další sezónu. Každý nový a rovný šlahoun je velice ceněný, bude z něj nejvíce kiwi v další sezóně.
Po mé měsíc a chlup dlouhé odstávce jsem se vrátil z jahod zpět na kiwi, byl začátek února.
Práce bylo stále mnoho, začal jsem pracovat s Timem a Adamem. Dělali jsme „Gargling“, což je obřezávání kůry řetězem z pily až na tvrdé dřevo. Tímto se zajistí dřívější zasychání plodů a i dřívější sklizeň ovoce. Vždy se prořízla borka kolem kmenu, né moc široká, né moc hluboká. Poté se musela pečlivě vyčistit od zbytků a opláchnout měděným roztokem. Tato práce se prováděla jak na zlatém kiwi, tak i na zeleném. Po dvou týdnech bylo hotovo a začal letní pruning zlatého kiwi.
Letní pruning zlatého kiwi byl dlouhý, strašně dlouhý. Pruning se dělal kvůli prosvětlení sadu. Čím víc sluníčka, tím víc se utvoří cukru v plodech a tím víc je ovoce ceněno. Prostřihávaly se nechtěné větvičky. Jako každá popínavá rostlina i kiwi dělá ty srandovní zamotance. Pro mě moc srandovní nebyly, protože to je horší jak teorie strun. Orientovat se v takovým zeleným bordelu mi zabralo týden, pak už to šlo jak po másle.
Vždy se musely nechat dvě nejbližší nové větve k hlavnímu kmenu, zbytek se mohl dle potřeby ostříhat až na koncový, ten byl důležitý kvůli opoře celé větve.
Střídavě pršelo, tak jsme nesměli prunovat. Zlaté kiwi je velmi náchylné na poškození. Jakmile se zlomí větvička, dlouho trvá, než se zastaví tok mízy. Ve vlhku je to nemožné a rostlina by mohla vykrvácet. Další hrozbou je nemoc PSA, která je nejvíce přenosná za vlhka.
Místo prunování jsme navazovali nově založený kiwohrad. Nové rostlinky měly krásné šlahouny, ty jsme je pokládali na konstrukci a přichytávali proti pohybu. Když bylo hotovo, přešli jsme opět na protrhávání zlatého kiwi, tentokrát byl úkol utrhnout každý kiwi, který bylo šišatý, placatý, či s otlukem od větra.
V půlce března začala okurková sezóna, už se čekalo jen na dozrání kiwi. Hodně pršelo a bylo stále teplo, tak kiwi ne a ne dozrát. Samotné kiwi se trhá ještě nezralé, dozrává až dva týdny po utržení. Nebo vytažení z mražáku, či chlaďáku. Čučíte co? Kiwi se utrhne, šupne do mražáka a pak se vám naservíruje do obchodů, až je největší poptávka.
Čekali jsme přes dva týdny, než jsme začali trhat. Během té doby na sady jezdili maníci a brali vzorky kiwi, které šly na testy do laboratoří. Testuje se váha, množství vody, susiny a množství cukru. Jakmile testy dopadnou dobře, může se začít trhat. Jak jsem už psal, je to věda.
Článek dopisuju až z Austrálie, sběr jsme stihli jen tak na zkoušku. Hold počasí bylo hodně divoký a celá sezóna se opozdila. Trhal jsem asi jen 6 dní a to s deštivými přeháňkami.
Sami jsme nevěděli zda půjdeme ráno do práce, Tim nám vždy poslal SMS zda se jde na věc, či ne. Každopádně když se už poštěstilo, v předem uřčený čas jsme museli být u smokou rům, kde už stál osobní řidič s nastartovaným vozem (dodávkou) a mohli jsme frčet na sad. Na sadě jsme popadli každý svůj oblíbený, na míru nastavený, bag. Bag se nasazuje jako batoh, jen na břicho, a opatrně se do něj pokládá kiwi. Po dosažení okraje, nebo maximální nosnosti vašeho těla (ono se to nezdá, ale kolikrát ta potvora měla přes 20kg), se bag zanesl k binu. Bin je dřevěná krabice cca 1,25*1,25*1 metrů, kam se sypou všechna kiwi. A tak se frčí tak dlouho, dokud je světlo. Sběr zlatého kiwi je pomalejší, musí se s ním zacházet opatrně. Se zeleným už zase tak moc ne :D
No a protože jsem toho trhání moc nezažil, tak toho nemám moc co bych předal. Je už jen na vás, zda si to zajedeme zkusit sami. A když ne na NZ, zkuste Itálii, nebo Francii. Tak toho mají taky pár políček
Žádné komentáře:
Okomentovat